Člověk, který si pořídí štěně velkého nebo obřího plemene se těší, že bude mít doma velkého psa. Jde to celkem snadno a rychle. Štěně roste jako z vody. Zvláště na začátku, asi do čtvrtého měsíce, roste doslova před očima. V pěti měsících má už polovinu hmotnosti dospělého zvířete což se nám lidem povede až někdy ve dvanácti letech. A roste vesele dál. V tomto věku štěněte je ale potřeba zpozornět a provést jednu zásadní změnu, abychom se nakonec skutečně dočkali toho, co očekáváme – zdravého a krásného dospělého psa.
Pojďme ale nejdříve o kus zpět. V literatuře se uvádí, že k domestikaci psa došlo před cca 15 000 lety. Nebyl to pes, jak ho známe dnes a určitě nebyl jeden, ale postupně v různých koutech světa vznikalo několik typů psů. V novějších časech jsou různé typy psů zmiňovány ve staré Číně, Japonsku, Egyptě, Řecku i Římě. Opravdový rozmach vzniku nových plemen, které vídáme na dnešních výstavách, nastal teprve nedávno – v 17. století. Správná otázka zní: jak je možné za pouhých cca 2,6 % času od počátku domestikace dosáhnout takové variability v hmotnosti, velikosti, konstituci, ale i charakterových vlastnostech u psa domácího Canis lupus familiaris, který po našem boku žije už tak dlouho? Odpověď – přísnou umělou selekcí. Do chovu jsou zařazována jen ta zvířata, která mají požadované vlastnosti a přenášejí je na potomstvo. Ostatní jsou vyřazena.
A právě velmi důležitým selekčním kritériem při vzniku velkých a obřích plemen byla schopnost růstu. Tzn., tato plemena růst umí, mají to zakódováno v genech. A pokud jim vytvoříme vhodné podmínky, tak růst budou. Tím jsme se opět dostali k výše zmiňované změně, kterou je potřeba provést v cca 5 měsících věku štěněte – změnit typ stravy. Štěně máme doma už asi 100 dní. Stalo se součástí rodinného života a starost o něj nám tak trochu zevšedněla. Těm pozornějším neuniklo, že mléčný chrup je postupně nahrazován chrupem trvalým. To nám může posloužit k tomu, abychom včas odhadli dobu, kdy máme psovi změnit stravu. Toto období nastane, když se mu vymění všechny přední zuby – řezáky.
Nejedná se o žádnou dramatickou změnu krmení, ale je důležitá. Jde hlavně o to snížit obsah energie v krmivu. Ti, kdo připravují stravu sami doma ze surovin, budou mít více práce a počítání. Musí zajistit, aby v krmivu i při nižším množství energie byl obsažen optimální poměr ostatních živin – především bílkovin, minerálních látek (důraz hlavně na vápník a fosfor), vitamínů a stopových prvků. Osobně doporučuji nechat si skladbu doma připravovaného krmiva pro juniory zkontrolovat odborníkem, nebo raději vsadit na granulovanou stravu, kde by vše mělo být obsaženo ve správných poměrech. Zdravotní následky způsobené nevhodnou stravou v tomto období jsou mnohdy nevratné. Naštěstí dnes všechny solidní značky kategorii krmiva „junior maxi“ ve svém sortimentu mají.
Co by se stalo, kdybychom žádnou změnu neprovedli a dál krmili velkého juniora krmivem pro štěňata? Z růstových křivek psů velkých a zvláště obřích plemen je patrné, že zhruba ve věku šesti měsíců se optimální intenzita růstu začíná zpomalovat a na rozdíl od malých a středních plemen trvá mnohem déle, až do 16, 18, ale i 24 měsíců. Pokud bychom to nerespektovali a dále používali energeticky bohaté krmivo (často s vyšším obsahem vápníku), dosáhli bychom maximalizace růstu. Mladý pes by vypadal „pěkně“ mohutně, skoro jako dospělý jedinec, ale cenou za to by byly vývojové ortopedické poruchy, které by ho téměř jistě neminuly. Ideálně tuto situaci vystihuje pravidlo – „kdo si počká, ten se dočká“. Stejně jako u lidí i u psů platí, že junior má být spíše hubený samá ruka, samá noha, aby z něj vyrostl pěkný zdravý a silný pes.
Z provedených a v literatuře uváděných výsledků pokusů je zřejmé, že pro tuto kategorii rostoucích mladých psů je rizikové, pokud jsou krmena vysoce energetickým krmivem, ke kterému mají volný přístup a ve své stravě získávají nadměrný přísun vápníku. Za stravu je v tomto případě nutno považovat i všechny doplňky a pamlsky, které zvíře kromě krmiva dostává. Dříve hojně využívaná praxe přidávání krmných doplňků s vápníkem je dnes už překonaná a obhajitelná jedině při domácí přípravě krmiva. Při krmení granulemi by se nic dalšího doplňovat nemělo. Například v naší řadě krmiv Nativia máme výrobek Junior Maxi, který je kompletní a plnohodnotnou výživou pro tuto kategorii. Má snížený obsah energie (jen 14% tuku), optimální poměr Ca:P 1,2:1 a navíc je doplněn o chondroprotektiva na podporu výživy kloubů. Zrádné ale může být i používání pamlsků, protože svým obsahem energie nebo vápníku mohou jejich celkový denní příjem výrazně ovlivnit. Chápu, že vydržet do dvou let věku zvířete bez pamlsků může být pro někoho nepřekonatelný problém. Pak je dobré zajímat se o jejich složení a vybrat si takové, které svým obsahem energie a vápníku odpovídají obsahům v používaném krmivu. Podobný problém a narušení poměrů živin může způsobit i zkrmování kostí.
Zodpovědný chovatel by měl znát optimální růstovou křivku plemene svého juniora. Tu zjistí při nákupu štěněte v chovatelské stanici, od poradce chovu nebo u svého veterináře. Dále by měl štěně pravidelně po 14 dnech vážit a tyto údaje si zapisovat, stejně jako údaje o spotřebě krmiva a pamlsků. Denní dávku krmiva by měl předkládat odměřenou a rozdělenou na 3, později 2 díly, rozhodně se nedoporučuje celodenní volný přístup ke krmivu. Když k tomu budete cca 1x za měsíc sledovat skóre tělesné kondice, např. při pravidelném očkování u veterináře, jste na nejlepší cestě vyvarovat se dietetických chyb a možných vývojových ortopedických poruch.
Přeji vám, ať kosti vašeho štěněte rostou tak, jak mají a ať s ním zažijete hodně radosti.
Za tým Nativia
Ing. Jan Jirásek
