V sobotu jsem dostala možnost se účastnit dalších perfektních závodů canicrossu. Tentokrát Vám celý závod přiblížím né jako závodník, ale jako pořadatel, ať máte představu, kolik je za ním práce, i když se to vůbec nezdá.
Celá příprava začíná už v pátek. Předběžně se naplánuje kde asi, co bude stát, ceny a tašky k prezentaci. Vyznačují se dvě trasy. Jedna je pro dospělé běžce, kteří běží trasu okolo 5 km a druhá je pro juniory a dorost, která má 2,5 km.
V sobotu ráno se naše parta pořadatelů rozrostla na dav a už od 9:00 se makalo. Vykládají se auta a podle plánu se vše rozhodí na místa. Nafukovací oblouky pro start a cíl se velice dobře ukotví kvůli větru. To se někdy zdá jako dobrá sranda, když se do nafouknutého monstra opírá vítr a drobné slečny visí na lanech, aby oblouk neodletěl. Další úkol byl rozvěsit bannery všude, kde se dá. Často zápasíme s křovím a stromy, které píchají, až to není příjemné. Bannerů se věší opravdu hodně, takže tři party mají tak hodinu co dělat.
Stánky Nativie, Non-stopu a nově taky M-nutritionu tvoří malé městečko, kde si všichni mohou prohlédnout a zakoupit vše potřebné na canicross. Překontroluje se označení trati, protože se nám už stalo, že návštěvníci lesa trhají fáborky a kazí tak přípravu z neznámých důvodů. Celý les si po závodu samozřejmě uklidíme. Bohužel tím sranda začala, váha na převážení bafanů zůstala v Praze, takže jsem rychle volala našemu úžasnému veterináři panu doktoru Finterlemu do HKVet, jestli nám ji může zapůjčit. Bez váhání řekl, že ano, a to už jsem s Péťou skákala do auta a jela směr Hradec.
Od 12:00 už najížděli první závodníci na prezentaci a rychle se celý areál zaplnil. Já jsem dostala pro mě novou a velice zajímavou funkci kontroly na trati. Podle startovních čísel jsem kontrolovala, jestli každý závodník proběhl okolo mě. Chvilkami jsem se zapotila, protože čísla v papíru jsem měla přeházená, a když běžel chumel závodníků, musela jsem je psát stranou a pak je dohledat.
Měla jsem i možnost povzbuzovat svoje svěřence a kamarády. Milan Beránek a boxerka Cinky se stihli se mnou ještě maličko pomazlit a Adélka Sarauerová a boxerka Deli mávaly už od zatáčky.
Trenérka Péťa Rejholdová tentokrát běžela se Sagátou (fenkou Ciprových), protože Frida je v očekávání štěňátek. Pro Andrejku Pavelkovou a Arwen to byl první závod.
Vašek Zdanovec nikdy svoji Ari nenechá na holičkách a celou dobu ji povzbuzuje.
Cílem Ilonky Maisnerové a pidi Tomyho (Tomy má necelé 3kg) bylo neskončit poslední a povedlo se - 30 ze 40, což s tak malým psem je obrovský úspěch.
Moc hrdá jsem na Karolínku Smetanovou s Kesy, která v dorostu skončila na 2. místě a Lindu Lorenc s Arwen na 6. místě v kategorii nad 20kg.
Mám ze všech obrovskou radost. Hned po závodu jsem se všech vyptávala, co jim sedělo a v čem byl problém, abych mohla upravit trénink a vylepšit jejich výkon. Tento závod byl oproti Ještědu a Soběšíně, který se teprve poběží, placatý. Je až fascinující, jak se dá v takovém terénu taktizovat. Vyslechla jsem si, kolik zatáček komu vyhovuje a jestli je lepší kopec na začátku tratě nebo na konci.
Byl to neuvěřitelný den plný emocí a zábavy. Neskutečně se těším na poslední závod v Soběšíně, kde se můžete zúčastnit i rautu s kapelou. Budu se na Vás těšit.
Ať Vám to běhá.
Za Nativii s.r.o., trenérka psů Aneta Klapková
