header right

Pes v zátěži a jak ho krmit

Od té doby, co pes doprovází člověka na jeho cestě životem, začal být využíván k práci a obveselení svého pána. Původně hlídal jeho stáda a obydlí, doprovázel ho na lovu nebo tahal saně s nákladem. V dnešní době navíc pomáhá nevidomým, je nasazován v záchranných akcích, využíván policií a armádou k ochraně nebo vyhledávání drog a v neposlední řadě pro svého pána, a někdy i s ním, závodí. Všichni takto pracující psi mají jiné nároky na výživu než jejich kolegové, kteří doma jenom zahřívají gauč.

Aby tělo mohlo podávat výkon, potřebuje k tomu energii. A tady nám příroda opět ukazuje svoji dokonalost. To, čeho se motorističtí nadšenci dočkali teprve nedávno – hybridního pohonu svých automobilů, funguje v živočišném těle zcela samozřejmě. Automobil na hybridní pohon je takový, který k rozjezdu a pomalé jízdě využívá elektromotor a energii z baterie a při vyšší rychlosti a na větší vzdálenosti přepne na spalovací motor. Tím snižuje celkovou spotřebu energie. 

A jak to tedy funguje v těle? Oním motorem jsou svalová vlákna a zdrojů energie je hned několik. Zpočátku výkonu jsou využívány látky, které se nacházejí přímo ve svalu – adenosintrifosfát (ATP) a kreatinfosfát. Jsou k dispozici okamžitě, ale velmi brzy se vyčerpají. Při maximální zátěži vydrží jen na několik vteřin. Potom přichází na řadu sacharidy – glukóza a glykogen. Glykogen je složen z mnoha jednotek glukózy a tak představuje její zásobárnu v těle. A štěpením (spalováním) glukózy se uvolňuje energie (ATP). Takto tělo funguje např. při závodech chrtů. Pes je schopen vyvinout maximální rychlost až 60 km/h, ale udrží ji jen po dobu cca 30 – 40 vteřin. Vše se odehrává bez využití kyslíku a z glukózy v tom případě vzniká kyselina mléčná, která se hromadí ve svalech. Když její množství přesáhne určitou hranici, dostaví se pocit únavy, pálení a ztvrdnutí svalů a pes potom musí zpomalit, případně zastavit. Na rozdíl od právě popsané anaerobní sprinterské zátěže, je druhým extrémem aerobní vytrvalecká zátěž, typická pro saňové psy. Nasazení není v tomto případě maximální, zato trvá velmi dlouho. Začátek „výroby“ energie je stejný, avšak glukóza se štěpí za přítomnosti kyslíku a kyselina mléčná se tak nevytváří a ve svalech nehromadí. Zásoby glykogenu v těle jsou také omezené a po několika minutách tělo začíná využívat poslední zdroj energie – tuky, resp. mastné kyseliny, ze kterých jsou tuky sestaveny. Mastné kyseliny se postupně stávají rozhodujícím zdrojem energie a podle délky zátěže se podílejí na tvorbě energie ze 70 – 90%. Tělo si tak stále zachovává určité množství glykogenu ve svalech, které používá při náhlém zvýšení zátěže – např. prudké stoupání, nebo závěrečný finiš.

dogs 1246588 1920
Dosud jsme nezmínili bílkoviny. To proto, že jsou nejméně vhodným zdrojem energie a tělo je využívá jen v případě nouze, když nemá dostatek cukrů a tuků. Bílkoviny nemohou být v těle skladovány do zásoby, jejich přeměna na energii je neefektivní a vzniká při ní amoniak. Amoniak působí v těle jako jed, proto musí být rychle přeměněn a odveden močí z těla. To však neznamená, že by tělo bílkoviny nepotřebovalo, právě naopak. Při tréninku dochází k nárůstu svalové hmoty a k postupným fyziologickým změnám, které zaručují lepší přívod kyslíku a živin k pracujícím svalům. Zvětšuje se množství krve a počet červených krvinek, hustota sítě vlásečnic, objem mitochondrií (to jsou vlastně buněčné „elektrárny“) a také aktivita a množství trávicích enzymů. Z toho plyne, že se vzrůstající opakovanou zátěží (trénink a závody), roste i potřeba bílkovin. Důležité je poskytnout psovi právě takové množství bílkovin, které je nutné k růstu a obnově tkání. Jejich nadbytek, ale i nedostatek výkon snižuje.
V úvodu jsem zmínil potřebu energie pro svalovou práci. Jednalo se o energii z vnitřních zdrojů a ty je potřeba doplňovat krmivem. Celková denní spotřeba energie závisí na tělesné hmotnosti, intenzitě a délce zátěže a také na podmínkách prostředí, ve kterém se pes pohybuje. Typický saňový pes v letním období je většinou udržován v kondici jen lehkým tréninkem, a potřebuje cca 800 kilokalorií denně. Náročné období závodní přípravy, dlouhé tratě závodů a teplota pod bodem mrazu mohou znamenat, že stejný pes bude v tomto období potřebovat až 10 000 kilokalorií denně. Takovou dávku energie mu poskytne jen vhodně zvolené krmivo. Prvořadým požadavkem je vysoká stravitelnost použitých surovin a vyváženost živin vzhledem k obsahu energie. Pes musí získat potřebnou energii v takovém množství krmiva, které je fakticky schopen sežrat a strávit. Ideálním zdrojem energie jsou v tomto případě tuky – poskytují ji v koncentrované formě a významně přispívají k chutnosti celkové krmné dávky.
Podle stupně a doby trvání aktivity a v závislosti na okolní teplotě také výrazně stoupá potřeba vody. Běžná denní spotřeba vody je 35 – 50 ml na kilogram tělesné hmotnosti, ale při dlouhodobém zatížení se zvyšuje tři až pětkrát. Je to způsobeno zvýšenou tvorbou moči, protože ledviny musí odvádět z těla větší množství zplodin metabolismu. V průběhu dlouhých závodů by vody měla být pravidelně doplňována, aby nedošlo k dehydrataci organismu. Pes potom není schopen udržet svoji tělesnou teplotu a výkonnost silně klesá, protože musí být více tepla odváděno povrchem těla, což je na úkor prokrvování namáhaných svalů. Spolu s vodou je vhodné doplňovat i elektrolyty, hlavně sodík, který v moči odchází z těla.
V literatuře se uvádí, že správně sestavené krmivo pro saňové psy v období vysoké zátěže by mělo obsahovat více než 4500 kilokalorií metabolizovatelné energie v jednom kilogramu a následující poměr zdrojů energie: 53% energie z tuků, 32% energie z bílkovin a 15% energie ze sacharidů. Denní krmná dávka by měla být rozdělena na několik částí. Největší část krmiva pes dostane po vykonané práci, aby měl dostatek času na jeho strávení. Během přestávek při výkonu je vhodné psa napájet, případně také použít pamlsky s s vysokým obsahem tuku a bílkovin. V průběhu přípravného a závodního období je dobré podávat přípravky nebo krmivo obsahující L-karnitin, který se účastní při transportu a přeměně mastných kyselin na energii a může významně přispět k oddálení nástupu únavy svalů a urychlení regenerace po výkonu. Rovněž lze doporučit doplněk chondroitinsulfátu a glukosaminu – živin potřebných k obnově kloubních chrupavek.
I když typ zátěže dostihových psů je výrazně odlišný od zátěže saňových psů, také jejich krmivo by mělo být energeticky koncentrované a snadno stravitelné, aby příjem krmiva nemusel být příliš vysoký. Energie z tuků by měla tvořit 42%, z bílkovin 31% a ze sacharidů 27%. Při obou typech zátěže lze také s úspěchem použít metodu převzatou od lidských atletů, kdy je zvířeti bezprostředně po skončení zátěže podáváno krmivo nebo nápoj bohatý na snadno stravitelné sacharidy. Tělo pak uloží ve svalech více glykogenu, než je obvyklé. Touto dietní manipulací lze zvýšit vytrvalost a sílu, která je na jeho množství ve svalech přímo závislá.
Přísun čerstvé vody a vyvážené stravy je základní podmínkou k dosažení odpovídajících výkonů. U pracovně a sportovně využívaných psů se jakékoli nedostatky ve výživě projeví daleko rychleji a výrazněji než u psů v běžné zátěži, zvyšuje se náchylnost zvířete k úrazu, ztěžuje a omezuje jeho výkon a zkracuje aktivní věk jeho života.

Za tým Nativia
Ing. Jan Jirásek

Mapa prodejen

Mapa prodejen

© 2024 Nativia s.r.o. All Rights Reserved