A proto by měl být jako vlk i krmen. Bylo to patrné v loňském roce na výstavě Interzoo v německém Norimberku, a stejně tak i letos na výstavě Zoomark v italské Bologni. Pro výrobce krmiv jsou toto dvě největší evropské výstavy, které svým způsobem zrcadlí trendy nejen evropské, ale díky bohaté mezinárodní účasti i trendy celosvětové. V surovinovém složení mnoha nových krmiv je patrný ústup od tradičních obilovin a příklon k jejich moderním alternativám. Někdy tak moderním, že jsou oživovány dříve pro psa nemyslitelné skupiny surovin, např. luštěniny. Nabízí se otázka, zda to je důležité pro psa samotného nebo spíše pro marketing daného výrobku. Zkrátka, přibývá značek, které propagují tento trend „návratu k vlku“ = více masa, tuku a méně sacharidů v krmivu. V myslích mnoha zákazníků tím vytvářejí pocit, že dosud bylo v krmivech pro psy všechno špatně, a že teprve teď nastává ta nová správná doba. Jak se ale podle nejnovějších vědeckých poznatků ukazuje, spíše marketingové přání než reálná potřeba je otcem této myšlenky.
To, že pes a vlk mají velmi mnoho společného, je nezpochybnitelné. Fakt, že při vzájemném páření spolu dávají plodné potomstvo, to jen potvrzuje. Když vidíme vlka, např. v zoo, je evidentní, že některým dnešním plemenům psů je velmi podobný. Nesmíme ale zapomínat na to, že náš pes domácí je zvíře domestikované a šlechtěné. Proto také existuje velmi mnoho plemen, kde byste podobnost s vlkem téměř nenašli. V procesu domestikace se populace domestikovaných zvířat, v našem případě psů, vyvíjí podle jiných pravidel, než populace volně žijících zvířat (vlků). Je tomu tak proto, že o tom, co je žádoucí už nerozhoduje „matka příroda“, ale v převážné míře člověk. I proto s námi mohou psi spát v posteli, aportovat různé předměty, nechat se mazlit, stříhat, šamponovat, fénovat a nebo s námi provozovat různé sporty. Za to vše, a ještě mnohem více, vděčíme domestikaci, protože od vlka bychom něco takového očekávat nemohli. Pes je považován za jedno z prvních domestikovaných zvířat. V literatuře se uvádí, že tento proces začal zhruba před 15 000 lety, literatura také připouští, že již o 20 000 let dříve se předchůdci dnešních psů začali pohybovat v blízkosti člověka. Pravděpodobně proto, že to pro ně bylo výhodné z hlediska získávání potravy. Zbytky po lidech byla velmi bezpečná kořist bez nutnosti boje a bez rizika zranění. S přechodem člověka k usedlejšímu způsobu života a s rozšiřujícím se pěstování plodin v období tzv. neolitické revoluce, začalo také přibývat zbytků s vyšším obsahem škrobu. Když budeme předpokládat, že pes může mít potomky cca ve stáří jednoho roku, jde o desítky tisíc generací, které se postupně přizpůsobovali obsahu škrobu ve své stravě. Není tedy pravda, jak si dnes mnozí myslí, že psi jsou vystaveni sacharidům ve své stravě až s nástupem moderních (extrudovaných) krmiv.
Až do nedávné doby to byla pouze teorie vhodná k akademickým debatám, ale bez možnosti doložení validních důkazů. Avšak věda a hlavně její analytické metody se posouvají vpřed mílovými kroky a to nám umožňuje nalézat odpovědi na otázky, které bychom se ještě před pár lety neodvážili položit. Vědcům se již podařilo rozšifrovat genom (tj. veškerou genetickou informaci uloženou v DNA konkrétního organismu) mnoha živočichů, včetně psa i vlka, a také je porovnat mezi sebou a zjistit jaké obsahují rozdíly. Srovnávací genetika je moderním oborem, který poměrně přesně a rychle umožňuje posuzovat genetické rozdíly např. mezi psem a vlkem na úrovni jednotlivých genů, a zároveň to vše porovnávat na velkých počtech zvířat. Díky tomu jsou získané výsledky zatíženy jen velmi malou chybou.
Jak ale zjistit, jestli pes zpracovává sacharidy v potravě jinak než vlk? Škrob obsažený v potravě nedokáže organismus využít jinak než „rozstříhaný“ na malé prvočástečky jednoduchých cukrů – hlavně glukózy. Jako pomyslné nůžky jsou používány enzymy, v tomto případě enzym amyláza, který je nezbytný ke štěpení škrobu. Konkrétní gen je potom zodpovědný za to, že amyláza v těle vzniká a škrob může být tráven. U psů podobně jako u lidí bylo prokázáno, že čím více kopií tohoto genu je v celkovém genomu obsaženo, tím více amylázy je produkováno a tím efektivněji je škrob tráven.
Velmi aktivní v této oblasti srovnávací genetiky je skupina vědců z Ústavu lékařské biochemie a mikrobiologie na Univerzitě v Uppsale ve Švédsku. Svoji průlomovou práci „Genomový podpis domestikace psů odhaluje přizpůsobení stravě bohaté na škrob“ publikovali v roce 2013. Jejich závěry naznačují, že změny v genomu umožnily předchůdcům moderních psů prosperovat na stravě bohaté na škrob vzhledem k masité stravě vlků, a představovaly zásadní krok v časné domestikaci psů. Ve své nejnovější práci z roku 2016 pod názvem „Adaptace stravy u psů odráží šíření prehistorického zemědělství“ prokázali na velké skupině zvířat (cca 400 psů a cca 60 vlků z celého světa), že jsou výrazné několikanásobné rozdíly ve schopnosti využít škrob ze stravy mezi psy a vlky. Přičemž největší výskyt počtu kopií genu zodpovědného za produkci amylázy (9-12 x více než u vlků) byl zjištěn u psů z oblastí klimaticky příznivějších pro zemědělskou činnost.
Také další autoři se shodují, že dnešní psi umí efektivně trávit škroby, a že na rozdíl od jejich divokých předků patří potraviny bohaté na škroby do jejich přirozeného potravního spektra. Díky domestikaci a také díky přirozené selekci se u nich vyvinuli vlastnosti, jež umožňovaly využívat tyto nové, snadno přístupné zdroje potravy. A právě to mohlo představovat rozhodující krok při vzniku našeho dnešního domácího psa.
I ve světle těchto zjištění se ukazuje, že pes a vlk není totéž. A jak nelze efektivně krmit vlka psí stravou (po granulích by měl zaručeně průjem), neměli bychom se ani pokoušet o krmení psa vlčí stravou. Zkrátka, určité množství sacharidů ve stravě není pro současného psa překážkou, právě naopak. V Nativii jsme vsadili na zdravý rozum, nepodlehli jsme „vlčímu“ trendu a zachovali jsme rýži v recepturách našich výrobků. Věříme, že to je správně. Dokonce si myslím, že v brzké době budeme svědky postupného globálního návratu obilovin do receptur. Asi ne těch dnešních obilovin, to by se zákazníkovi po vlčí masáži těžko vysvětlovalo. Nejspíše to budou okrajové a méně známé druhy, možná takové, které používali naši lidští předci. Koneckonců psům je to jedno, protože škrob z jakýchkoli zdrojů vždy přemění ve svém těle na to samé – glukózu.
Tak sportu zdar o prázdninách.
